Poslouchání hudby

Poslouchat hudbu není snadné. Jsou samozřejmě prosté kusy, takové které se líbí napoprvé, ale jsou i skladby, které vyžadují vstřebávání hudebních myšlenek po dlouhou dobu. Stejně tak je to i s hraním těchto skladeb. Jsou takové, které nedokáže pěkně zahrát ani největší současný mistr. Naopak jsou skladby, které nečiní problémy ani začátečníkům.
Bylo by jednoduché, poslouchat pouze ty lehké na hru i na poslech, a bylo by to koneckonců i docela rozumné. Kdo má totiž čas věnovat se vstřebávání složitých hudebních konstrukcí? Ale na druhou stranu by nás to moc neposouvalo v sebezdokonalování.

Proto má každý milovník hudby ve své sbírce i kusy, které jsou na první poslech těžko pochopitelné. Takovýmito kusy se zabývá třeba i měsíce, aby z nich vstřebal vše, co mu po opakovaném poslouchání začíná teprve znít.
Se složitými hudebními skladbami je to totiž tak, že napoprvé nám přijde i líto, že je vůbec posloucháme, protože ještě neslyšíme jejich pravý půvab. Teprve když si je opětovně pustíme, postupně se nám rozeznívají jednotlivé hudební myšlenky. Nakonec nás právě ty skladby, které zpočátku považujeme za prapodivné ‚šmrdlání‘, překvapí svou působivostí, která nás mnohdy dovede až k slzám.
Ale to nemění cokoli na půvabu těch prostých a jednoduchých hudebních děl, které slýcháváme z rádií a televizí. Ty, které si pro jejich podmanivost dokážeme zazpívat třeba u táboráku, nebo při řízení auta. Cítíme, jak se nás dotýkají přímo u srdce, a proto jsou to skladby ryze geniální.
Jak ale poslouchat skladby, které nám pro svou komplikovanost nejsou napoprvé tak blízké?

Asi každý z nás má doma nějaké to CD, které je zastrčené hluboko ve skříni a již léta se na něj práší. Zkusme si ho pustit s tím, že si budeme v duchu zpívat to, co slyšíme. Po čase zopakujme tento postup vnitřního zpěvu. Nevím jak dlouho to potrvá, ale je možné, že při takovémto občasném a trpělivém poslouchání naší zapomenuté hudby, si skladby na CD oblíbíme. A kdo ví, čím nás překvapí.